Načítání webu

Zdeněk Nytra

Senátor

Zdeněk Nytra

Aktuality

Já v médiích
Jak jsem poznal dva, respektivě tři Súdány

Jak jsem poznal dva, respektivě tři Súdány

4.12.2017

Služební cesta senátního výboru pro územní rozvoj, veřejnou zprávu a životní prostředí do Súdánu, 26. až 30. listopadu 2017 / FOTO: Veřejné záchodky u venkovského motorestu. Další fotky najdete ve složce Fotogalerie/

Delegace se skládala ze tří částí. Vedoucím celé delegace a zároveň její senátní části byl místopředseda Senátu Ivo Bárek. v Delegaci dále byl předseda našeho výboru Zbyněk Linhart, Radko Martínek, Hassan Mezian a já. Část delegace zjednodušeně nazvanou archeologickou vedl ředitel Národního muzea Michal Lukeš a část ekonomickou vedl Ilja Mazánek z Hospodářské komory ČR. 

Přepravu delegace zajišťovala Armáda ČR svým vládním speciálem a na palubě kromě nás a našich zavazadel byly i bedny s věcmi pro místní děti, převážně hračky, které zajistilo Národní muzeum.

Po příletu se k nám připojila paní velvyslankyně ČR v Egyptě paní Kuchyňová Šmigolová (v Súdánu Česká republika ambasádu nemá) a honorární konzul ČR v Súdánu Mohamed Afifi.

Musím se přiznat, že jsem neměl naprosto žádnou, resp. skutečnosti ne zcela odpovídající představu o Súdánu. Měli jsme možnost poznat Súdány dva, resp. tři. Hlavní město Chartúm, které je de facto moderní metropolí s luxusními hotely, nákupními středisky a ulicemi přeplněnými převážně japonskými auty. Pak to je dejme tomu okrajová část Chartúmu včetně místní tržnice, kde už to vypadá zcela jinak a srovnání v civilizovaném světě hledáte těžko. No a zcela jiný je Súdán mimo hlavní město, což jsme měli rovněž možnost poznat, ale o tom až později. 

Ihned po příletu si nás převzala ochranka a ta se o nás starala, někdy jsme měli pocit, že i hlídala, po celou dobu našeho pobytu, a to včetně doprovodu „na majáky“. 

Na nilském břehu

Ještě v neděli jsme absolvovali večeři v Oil Clubu, takové příjemné venkovní posezení na břehu Nilu, kde jsme se zároveň poprvé seznámili s místním jídlem. Některé chuti byly netradiční, ale i méně zkušený strávník si dokázal najít cosi ať už mezi masy (hlavně hovězí, ale taky jehněčí a drůbeží), nebo mezi zeleninou v syrovém stavu či tepelně upravenou. Z nápojů to byla káva (většinou s přídavkem zázvoru), čaj (většinou sladký až přeslazený), případně čerstvé džusy nebo ibišek. S ohledem na jejich legislativu žádný, ale opravdu žádný alkohol.

1000 studentů

V pondělí jsme se zúčastnili zahájení business fóra českých a súdánských podnikatelů. právě v současnosti, po zrušení amerického embarga, je ta správná chvíle na znovu navázání, příp. zintenzivnění podnikatelských kontaktů mezi Českou republikou a Súdánem. Díky tomu, že zde žije přibližně tisícovka místních, kteří vystudovali v České republice a mají k nám velice přátelský vztah, mohlo by být navazování takovýchto kontaktů poněkud usnadněno. 

Pak již začal maraton jednání na jednotlivých úřadech. Začali jsme na Ministerstvu turistiky, památek a divoké přírody. Tato návštěva a setkání s ministrem byla důležitá i z toho důvodu, že asi 150 km severně od Chartúmu působí naše úspěšná archeologická expedice a pochopitelně dobré kontakty s místní správou jsou velice potřebné a důležité. Po návštěvě Súdánského národního muzea následovalo setkání s ministrem životního prostředí. Toto setkání by mohlo být důležité pro podnikatelskou část naší výpravy, protože zejména odpady jsou tady vlastně neřešeny.

Na tržnici / africké/ a v nákupním centru/jako naše/

Následně jsme navštívili již zmiňovanou tržnici na okraji Chartúmu a zde jsme si poprvé poněkud konkretizovali naše představy o Súdánu. Tady už to nebyla ta relativně bohatá část společnosti, tady už byli obyčejní lidé, kteří se snažili, v docela tristních podmínkách, prodat v podstatě cokoli – vlastně vypěstovanou zeleninou, kořením a ovocem počínaje a kabelkami z krokodýlí a hadí kůže konče. Den jsme pak zakončili společnou večeří se zástupci Společnosti česko-slovensko-súdánského přátelství, které tvoří právě již zmiňovaní absolventi našich vysokých škol. Jak nedělní, tak pondělní večer, jsme měli rovněž možnost shlédnout ukázku místního folklóru, kdy zvláště hudební stránka je pro nás trochu netypická a vedle tradičních místních bubnů jsou zastoupeny i trombon či elektrická kytara. 

Druhý den by se dal nazvat parlamentárním. Zahájili jsme jej přijetím u předsedy Rady regionů, což je obdoba našeho Senátu. Dokonce jsem navštívili i jeho zasedání a náš pan místopředseda Senátu zde krátce promluvil. Zároveň nám místopředseda této rady předal návrh súdánské strany na uzavření memoranda o porozumění a spolupráci, které si přivážíme do Prahy k projednání. Následovala návštěva Národního shromáždění – obdoby naší Poslanecké sněmovny a přijetí její místopředsedkyní. Vůbec postavení žen v této muslimské zemi je velice zvláštní a překvapivé. Velice často zastávají vedoucí funkce v nejrůznějších politických a veřejných orgánech, jsou úspěšnými podnikatelkami. Oficiální část jsem pak zakončili u náměstka ministra zahraničních věcí. Cestou na večeři, která byla tentokrát v režii Hospodářské komory, resp. jejich súdánských partnerů z Sudanese Businessmen Federation, jsme se ještě zastavili v nákupním centru, které se od našich center lišilo velice málo. 

Mezi archeology

Třetí den byl výjezdní – navštívili jsme vesnici Wad Ben Naga, ležící asi 150 km severně od Chartúmu. v této vesnici a jejím okolí působí naše archeologická expedice a její činnost je velice oceňována súdánskou stranou. Členové této expedice se ale nezaměřují pouze na archeologický průzkum, ale společně s vedením Národního muzea a městem Otrokovice si vzali doslova za své pomáhat místním obyvatelům a hlavně dětem. Kromě zaměstnávání několika místních obyvatel na vykopávkách pomáhají s vybavením dvou místních škol, dívčí a chlapecké, případně zde vyučují angličtinu a konají nejrůznější přednášky. Právě těmto dětem bylo určeno 22 krabic s hračkami, vypravenými Národním muzeem. Už jen sledování cesty sem bylo zážitkem. Ovšem projití se po vesnici a poznání způsobu života v reálných podmínkách súdánského venkova, to bylo pro neznalého člověka opravdu velice sugestivní a do té doby jen stěží představitelné. Na zpáteční cestě nám bohužel nebylo z bezpečnostních důvodů umožněno navštívit místní pyramidy, tak jsme vzali za vděk aspoň krátkou zastávkou v „motorestu“ a poznání místní představy a veřejných záchodcích. Velice příjemný večer jsem pak strávili u „konkurenčního“, tentokrát slovenského honorárního konzula. 

Čekání  a zdravotní komplikace

No a čtvrtý den byl dnem zpátečním. Nejdříve se, jak je v Súdánu běžné, zpozdil odjezd z hotelu o hodinu, pak jsme ještě čekali další hodinu na letišti – údajně proto, že na palubě tureckého letadla byla nahlášena bomba. To, že by na nás vládní speciál nepočkal, nehrozilo, spíše toto zdržení bylo nepříjemné pro asi třetinu delegace, kterou na poslední chvíli postihly zdravotní komplikace nejrůznějšího charakteru a intenzity.

Ať tak či onak, jsem velice rád, že jsem se mohl této cesty zúčastnit. Zaprvé se zcela změnil můj pohled na tuto část světa a naši činnost zde. Za druhé, a to je důležitější, je pochopení místních podmínek a příležitostí z toho pro Českou republiku plynoucí.



 


Další články v kategorii